Souhrn první části roku 2013
Jak jsme už dříve vyhrožovali, zúčastnila se naše psí rodinka II.klubového mistrovství AT na Javorové skále. Z počátku jsme však všichni byli přesvědčeni o opaku, neboť JS je trošku z ruky a tento rok byl pro trénink nevhodný, když až do dubna ležel sníh. Sníh roztál a my jsme se s mým psím kamarádem Zoranem hecli a na mistrák dojeli. Startovali jsme v nejvyšší všestranné kategorii - naší oblíbené IPO 2. Jenže na začátku června začalo pršet a pršelo a pršelo. I přes veškeré obavy se však závod uskutečnil a mě a mého psího parťáka na JS odvezl p. Job, za což mu velmi děkujeme. Trénink obran jsme nestihli, protože jsem člověk studující a z Brna to bylo na místo konání docela štreka. Hned po úvodní večeři proběhlo zahájení a losování, kde jsme si vytáhli neutrální číslo 3. Pak jsme zaskočili trochu potrénovat a s klidným svědomím šli spát.
Ráno nás vzbudila nepříjemná novina - vzhledem ke komplikacím se mění program a my místo poslušnosti začínáme stopou. To byl pro mě průšvih jako hrom, psa jsem měla totiž nakrmeného a jako pro mladého psovoda je pro mě jakákoliv změna plánu nervově náročná. Už jako ostřílení mazáci v holínkách jsme tedy nastoupili na stopu. Hned po nášlapu se pejsek krásně rozešel a pan rozhodčí byl spokojen, tedy kromě prvního lomu vzhledem k přechozí stopě. Oba předměty jsme úspěšně zalehli a zbytek stopy krásně vyšili. Odcházeli jsme s dobrou náladou a 83 body v kapse. To nám stačilo na krásné průběžné 4. místo. Věděla jsem, že to horší nás ještě čeká.
Po poslušnostech dle ZVV 1 následovaly obrany naší kategorie. Obrana vždy byla Zaaronova silná stránka, vždyť v pouhých 2 letech složil obranářskou speciálku, ale bohužel jsme po informační šumu neměli možnost tréninku na nám zcela neznámém figurantovi a tak jsme jen těsně před obranou oběhli čtyři makety. To byla velká chyba. Po mnoha měsících útrpné zimy vylezlo (konečně!) slunko, ale nám spíš přitížilo než aby pomohlo. Zoro je starší pes a jeho kondice jde pochopitelně s věkem dolů a to se bohužel projevilo na jeho výkonu. Téměř jediné, co nám bylo při finálním verdiktu vyčítáno byla malá razance, malá bojovnost. Bylo mi to divné, kde je ten pes co kousal líp jak kdejaký ovčák? Ovšem ostatní na tom nebyli o moc líp a tak jsme měli po prvním dni stále průběžné 4. místo. Mírně rozčarovaná jsem šla spát aniž bych si všimla prasklé úšní cévky, která nám už dřív bránila v plném tréninku a která se rozhodla, že během obrany praskne.
V neděli nás čekala poslušnost. Se Zorem máme naprosto ukázkovou chůzi, ale prostě byl to den blbec. Pan pes se rozhodl, že cvičit nebude a s jeho rozhodnutím nešlo hnout. Vyvedl co se jen dalo a jako správný komediant si užíval zájem publika. Své udělala i nadmořská výška, protivné slunce a také mouchy, které jsme jako správní obranáři lovili. Hlavní bylo, že jakmile jsme docvičili, Zoro nasadil svou ukázkovou chůzi a vesele doskákal k rozhodčímu. Verdikt nebyl dobrý. Vůbec ne. A právě to mě donutilo se zamyslet, co je špatně. Zoranova matka i otec mají onemocnění štítné žlázy, které způsobuje nízkou aktivitu a kondici psa. Napadlo nás překontrolovat to. Byla to rána do černého. Zaaron skutečně tento problém má a my jsme ho začali pořádně řešit včas. I to nám dalo toto mistrovství. Výsledek nakonec nebyl tak černý, jak se rozmrzelému puberťákovi nejdřív zdálo. Z mistrovství jsme si odvezli 5. místo a cenu pro nejmladšího účastníka.
I přes Zorovo onemocnění se snažím cvičit dál. Týden po mistrovství jsme vyrazili páchat SPr1. Prášky se na Zoranově výkonu zatím neprojevili, ale on jako správný erdel bojoval a nakonec urval krásných 80 bodů.
Na začátku července jsme navíc s celou rodinou vyrazili na LVT Moravské komory ATK do Březníku, kde jsme se kromě rodinných aktivit věnovali i výcviku. Nebyl to žádný med. Brzo ráno na stopu, v průběhu dne poslušnost a večer obrana, kde jsme pracovali na zrychlení pejska. Na konci týdne proběhly, jako už tradičně, zkoušky podle zkušeního řádu IPO a my jsme vyrazili páchat FPr2. Pan figurant stopu našlapal a my ji krásně celou prošli, za což jsme získali 85 bodů.
Zítra se Zaaronem odjíždíme na Tábor mládeže MSKS do Zbraslavi u Brna, kde budeme zas celý týden poctivě trénovat a připravovat se na podzimní mistrovství MSKS, stejně jako po zbytek prázdnin. Snad se nám podaří přidat i nějakou zkoušku do sbírky. Držte nám palce!
