Prostě frajer
Tak jako loni i předloni, i tento rok vyrazil tým Classic Mytys na LVT mládeže MSKS ve Zbraslavi u Brna. Tentokrát nás nečekala změna instruktorů a my přijeli jako ostřílení mazáci. Dávno jsou pryč ty časy, kdy si část mládežníků pletla erdela se středním kníračem (a další část se na původ tohoto plemene ani nezeptala). Erdel byl přijat s náležitou úctou a dokonce mu všichni odpustili jeho typické vytí (asi nemá kamarád čisté svědomí a tak se každý rok bojí, že ho na Zbraslavi nechám). Kolektiv tábora se za poslední 2 roky skoro celý změnil, ale zdravé jádro (včetně nás) vytrvalo. Inovací byla také účast juniorů a tak byla kapacita tábora překročena – sjelo se nás 27 z celé Moravy. Jako už tradičně bylo nejvíce omladiny ze severu. Pár hodin po příjezdu nás čekal první trénink obran, ale hlavní bylo rozdělení do tréninkových skupin a vyslovení cílů. Stejně jako loni jsme byli přiděleni do týmu vedoucí mládeže Terky, která už věděla, jak se oba chováme a věřila, že naše rozdílné povahy zvládne zkrotit. My měli cíl jasný – poté, co jsme během měsíce zvládli SPr1(obranářská zkouška) a FPr2 (stopařská zkouška) jsme si vytyčili jako další metu ZPU 1. Poslušnost není moje oblíbená disciplína a pan pes to samozřejmě moc dobře ví. Jenže všichni se musí učit překonávat své překážky výcviku (teda kromě Zorana, který nad metrovkou konečně vyhrál) a tak nás čekala spousta práce. Ve skrytu duše jsem také doufala, že budou zkoušky dle Mezinárodního zkušebního řádu a my bychom spáchali SPr2 a měli tak všechny tři oddíly rozložené do dvou dnů (stopa a poslušnost dle ZPU 1, obrana dle IPO 2). Zoro se pomalu vzpamatovává z náročného vstupu do sezóny, kdy jsme po nedostatku tréninků nastoupili na Mistrovství ATK a hned poté odhalili Zorův problém se štítnou žlázou a tudíž i příčinu výrazného zhoršení kondice. Už na erdelím táboře v Březníku na začátku léta jsme pracovali na zrychlení obrany a to byla také první věc (a nakonec na obraně skoro jediná), kterou jsme na mládeži dělali. Po nácviku obran jsme se vyvenčili, ubytovali, najedli a já vyrazila na první organizační schůzku. Naše vedoucí si v poradách libovala, vždyť také musela zorganizovat 27 mladých lidí, kteří mají všichni vlastní rozum a kteří se střídali na 4 disciplínách. Po víc jak hodině porady jsem jako správně vychovaný erdel na pokoji padla na znak a usnula. Brzo ráno jsme vyrazili na stopu v zeleném tranzitu a jeli pár kilometrů od tábora. Stopa byla podařená, louka pěkná, akorát než se naše první skupina na stopách vystřídala, uběhlo 2,5 hodiny a my nestihli snídani. To nám však nemohlo zabránit ve výcviku a hned při první příležitosti jsem běžela na poslušnost. Jediným kazem na naší poslušnosti byl cvik „Volno“, který mi erdel zaměňoval za vysílačku a nechápal, co se děje. K jeho chvále však musím dodat, že běžel moc pěkně a vytrvale. Dokonce jsme s panem psem uzavřeli tajnou dohodu, že překážka se aspoň jedním směrem skákat bude, což je cvik požadovaný na ZPU 1. Po obědě jsme se Zaaronem oba svorně usnuli, abychom byli připraveni na obrany. V tom se ukázala naše síla, protože po prvních dnech byla většina mládežníků tak unavena, že jen chodila venčit a na nic víc jí nezbyly síly (snad kromě stop, kam každý den jezdily tři skupiny). My v té době vesele cvičili, protože jsme dostávali dost prostoru a postupně se stávali oblíbenci vedoucích, protože jsme všude chodili včas a chovali se slušně (teda hlavně já, Zoro se ke každému tulil a mazlil se s každým koho potkal). Den za dnem ubíhal a my se čím dál tím víc zlepšovali. Ve volném čase na nás čekalo lidské agility, taneční večer, opékání špekáčků a pochopitelně pro Čechy oblíbený fotbal. Člověk se prostě nenudil. Ale našemu vždy veselému psovi ani to nestačilo a tak kdykoliv viděl zeleného „stopového“ tranzita tak se snažil naskočit a na konci týdne vypadal, že ho sám odveze. Prostě se do toho auta zamiloval, stejně tak jako do každodenního výcviku, neboť práce erdelovi svědčí. Ještě aby taky ne.
Zoro si vždy našel čas pro nějakou legrácku a s oblibou se nechával od mládežníků drbat a krmit ovocem. Osudové auto nás nakonec vezlo i na zkoušky, což Zoranovi jen přidalo k dobré náladě. Jeho mottem je: „Jo, pojďme na stopu, pojďme na obranu, pojďme skákat. Hop, hop, hop!“ Stopa dle ZPU 1 pro něj byla bohužel zklamáním, protože byla hodně čerstvá a hodně krátká a než jsme se oba rozešli, tak byl konec. O to víc se pan pes těšil na poslušnost, která je hodně podobná té podle ZVV 1 a to se nám nakonec hodilo. Na zkoušce jsme získali 138 bodů ze 150 a ocenění velmi dobře. Všichni zkoušky složili (7xZOP, 5x ZPU1). A ohledně druhé zkoušky – bohužel se během týdne ukázalo, že budou zkoušky dle NZŘ a já s vědomím, kolik toho už mamka se Zoranem složila jsem napůl z legrace nadhodila, že nám chybí akorát ZPS 1. A bylo jasno! Naším původním záměrem bylo složit tuto zkoušku již loni na podzim, jenže vzhledem ke dvěma mládežnickým mistrovstvím a dalším závodům jsme zkoušku odložili na neurčito. Loni jsme měli dobře načmucháno, jenže tento rok nebyl čas a nebyly možnosti. Já studuji Biskupské gymnázium v Brně, kde si se 38 hodinami týdně moc vyskakovat nemůžu a navíc se nám nepodařilo se dohodnout s počasím, kdy do půlky dubna ležel sníh. A tak jsme tento rok zkoušeli ostrý lom až 2x na táboře, ale pokaždé jsme odcházeli s hrubým odhadem 86 bodů na stopu, což nám dodalo dobré nálady. A tak nám to nakonec nedalo a v sobotu ráno jsme stáli na nášlapu 2 hodiny staré, 4x lomené (z toho jednou v ostrém úhlu) stopy. Téměř nikdo nám nevěřil, okolnosti mluvily proti nám – nedostatek tréninku, vítr, který se ten den rozhodl naplno foukat a hlavně – je to přece erdel! Ale náš Zoran dokázal, že si titul „Prostě frajer“, který vyfasoval během týdne zaslouží. Ze všech přítomných psů to byl největší pracant. A po poslušnosti dle ZVV 1 bylo jasno – já a Zaaron Classic Mytys jsme složili Zkoušku psa stopaře!!! Nikdo jiný z mládežníků ji ještě „neulovil“. Zoro mládežníkům zase jednou dokázal, že erdel je podceňován neprávem a je to skvělý pes. Zoro byl na rukách nošen a za odměnu dostal slíbené maso. A já si zase jednou uvědomila, proč bych erdela nevyměnila. Je to člen rodiny, můj kamarád a parťák ,který má vlastní hlavu a se kterým se ne vždy dohodnu. Stejně jako já je tvrdohlavý a paličatý, ale vložené úsilí umí zúročit. Proto jsme také složili tuto zkoušku s minimální letošní přípravou – erdel má výbornou paměť a hlavně občas dokáže nemožné. Není to stroj jako jiní psi, ale zato dokáže člověka vždy něčím překvapit nebo potěšit. A mě tato zkouška znovu nakopla do další práce s naším krásným plemenem.
